ÚČETNÍ VTIPY 🙂

Stát utratí daňové příjmy v jakékoli výši.

Snížení daňových sazeb je možné vždy, pokud se současně zvýší daňový základ.

Zvýšení daňových sazeb je možné po volbách.

Je v zájmu zachování každého pracovníka ministerstva vytvářet složité a nepochopitelné zákony a zdůvodňovat tím svoji existenci.

Nejasné zákony je nutné vykládat dat, aby daň byla co nejvyšší.

Údiv ministra financí: „Jakže? Zákon že to neumožňuje? Tak vydáme metodický pokyn!“

Z nepřesných zákonů nelze přesně stanovit daňovou povinnost, ovšem lze ji stanovit zcela přesně, pokud ji stanoví berní úředník.

Je nutné koncentrovat zdanění na to, co neuteče, tedy zejména na nemovitosti.

Platit vyšší daně než ukládá zákon, je větším zločinem než krátit daňovou povinnost.

Ty křížovky jsou trapně jednoduché! Podejte mi nějaké daňové přiznání!

Čím nižší daň, tím složitější daňové přiznání.

Kdo má ještě na daňového poradce, tomu byla vyměřena malá daň.

Daň se musí vybrat, ať to stojí, co to stojí.

Zásady berních úředníků:

• nechoďte do bohatých firem. I když jim doměříte daň, ještě jim zbude na daňového poradce a můžete vybranou daň vracet.
• nechoďte do chudých firem. I když jim doměříte daň, nebudou mít na její zaplacení.
• vždy jednejte pomalu a nepřehledně.

Nejlepší daňová řešení se vyznačují tím, že možná projdou u berního úřadu.

Bezchybná daňová přiznání jsou ta, která berní úřad dosud nezpochybnil.

Pokud vám pes sežere doklad, je to vždy originál, ke kterému neexistuje kopie.

Jeden daňový poradce může u jednoho správce daně zastupovat tolik klientů, kolik stačí. Někteří daňoví poradci jich zastupují i více.

Daňový poradce je člověk, který vyřeší problém, o kterém nevíte, způsobem, kterému nerozumíte…. a draze za to zaplatíte.

Když není dost času na správné vyplnění daňového přiznání, musí pak být dost času na dodatečné daňové přiznání.

Zásada účetních: Nesnažit se vyřešit všechny problémy klienta. Nebude nás už potřebovat.

Z daňových dokladů se ztrácejí jen ty důležité.

Poslední den lhůty v daňovém řízení je den předcházející dni, ve kterém se zjistí, že se má něco udělat.

Systémová pravidla daňového přiznání:

• v daňovém přiznání je vždy špatné nějaké číslo.
• pokud v daňovém přiznání není špatné nějaké číslo, je v něm jistě špatně nějaký text.
• v daňovém přiznání není špatné číslo ani špatný text, pak jistě chybí podpis.
• pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text a nechybí podpis, jistě chybí přílohy.

• pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy, pak jistě bylo podáno po lhůtě.

   

• pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy a bylo podáno ve lhůtě, pak jde jistě o důsledný podvod.

   

• nejde-li ani o podvod, pak dokument nepochybně není daňovým přiznáním.

Žádáte-li o podnikatelský úvěr, musíte napřed doložit, že ho vůbec nepotřebujete.

Žádáte-li o podnikatelský úvěr, musíte napřed doložit, že ho vůbec nepotřebujete.

Poradci jsou tajuplní lidé, kteří z vás tahají rozumy, aby vám měli co poradit.

Jediná možnost, jak nezkazit daňové přiznání, je nedělat ho.

Když se podaří vyplnit daňové přiznání napoprvé, určitě přijde nějaká vážnější nepříjemnost.

První mylná představa o dobrém vedení firmy je, že něco takového existuje.

Váš nadřízený se nikdy nesmí dozvědět, že jste lepší než on.

Člověka, který ví, o čem mluví, nelze udolat argumenty.

Žádný šéf nebude zaměstnávat člověka, který má ustavičně pravdu.

Fakta sama jsou nedůležitá, důležité je, jak je dokážete pojmenovat.

Ani ta největší genialita nezabrání tomu, aby se člověk začal šťourat v detailech.

Nikdy nebádejte nad tím, co si můžete zjistit.

Poradíte-li se s odborníky, můžete souhlasit s jakýmkoli názorem.

Všechny zákony jsou předstíráním skutečnosti.

Nové zákony se sebou nesou nové právní nedostatky.

Peníze se mají získávat čestným způsobem. Když to nejde, tak za každou cenu.

Peníze přinášejí neštěstí. Především těm, kteří je nemají.

Kdo moc pracuje, nemá čas vydělávat peníze.

Počet zákonů se rozrůstá tak, aby zaplnil určitý počet stránek zákoníku.

Ten, kdo tvrdí, že něco nejde dělat, my neměl překážet někomu, kdo to udělá.

Zkušenost je věc, kterou člověk získá, když už ji nepotřebuje.

Pojištění podnikatelských rizik se vztahuje na všechno kromě toho, co se doopravdy stane.

Čím větší finanční zajištění, tím déle trvá dopustit se omylu.

Podnikatel nikdy neposlouchá svou účetní, dokud se účetní nesplete.

Ten, kdo se chce vzdělávat, se vzdělává. Ten, kdo se nechce vzdělávat, podniká. Ten, komu nejde ani jedno ani druhé, bude až do smrti ovlivňovat vzdělanost i podnikání.

V daňových zákonech nikdy nehledejte odpovědi; jsou tam jenom odkazy.

Základem podnikání je týmová práce. Můžete to aspoň hodit na toho druhého.

Odborník je člověk, který toho ví čím dál víc o čím dál méně věcech; dokonalosti dosahuje ve chvíli, kdy ví absolutně všechno o ničem.

Co je pro daňovou kontrolu chyba, je pro účetní cenný výpočet.

V každém účetnictví se chyby vyskytují na opačném konci, než od kterého jste začali provádět kontrolu.

Chybovat je lidské, ale zpackat něco tak, aby už to nešlo napravit, to dokáže jen účetní program.

Hrozný výsledek daňové kontroly je vždy lepší než prožívat hrůzu bez konce.

Když se zdá, že je účetnictví v naprostém pořádku, znamená to, že se něco přehlédlo.

Nikdy není dost času na to, aby se to udělalo dobře. Ale vždycky je dost času na to, aby se to udělalo znovu.

Zákony není nutné vůbec vykládat, pokud to umožní, že daň bude co nejvyšší.

Daňového poradce raní ve třiatřiceti letech mrtvice. Jde tedy do nebe, kde ho u nebeské brány přijímá sv. Petr. „Proč tak mladý, proč?“, běduje daňový poradce, „vždyť je mi teprve třiatřicet let“. „To není možné“, oponuje svatý Petr, „tak mladé my přeci neděláme, pokud se nejedná o nějaký úraz nebo něco mimořádného“, a jde se podívat do evidence, kde se stala chyba. Po delší době se vrátí a povídá: „Je to správně. Podle hodin, které jste naúčtoval svým klientům, je vám už 73“.

Špičky ve svých oborech dostaly na konferenci záludný dotaz: „Kolik je 2×2?“ Strojař vytáhl logaritmické pravítko, chvíli s ním laboroval a pak říká: „Je to 3.99.“ Fyzik nahlédl do tabulek, vložil problém do svého počítače a po chvíli oznamuje: „Výsledek leží mezi 3.98 a 4.02.“ Matematik se chvíli soustředí a nevnímá vůbec nic okolo, a pak praví: „Odpověď nevím, ale jsem si jist, že existuje.“ Filozof: „Co tím myslíte, 2×2?“ Logik: „Prosím, definujte 2×2 přesněji.“ Účetní zavřel všechna okna a dveře, opatrně se rozhlédl a ptá se: „A kolik CHCETE, aby to bylo?“

Účetní si stěžuje doktorovi, že má problémy se spaním. „A zkusila jste třeba počítat ovečky?“ „No v tom je ta potíž – spletu se a pak se tři hodiny snažím přijít na to, kde jsem udělala chybu.“